Rodinné vinařství Zugárek se nachází v Moravské Nové Vsi v okrese Břeclav. Jeho základy sahají do začátku 20. Stol. Zakládáme si na tradičních odrůdách, do kterých se snažíme aplikovat moderní i tradiční prvky zpracování vinné révy a tím spojenou výrobu vína. V naší nabídce naleznete od suchých po slámová vína.
Historie aneb jak to mohlo být?
Zdravím Vás, jmenuji se Jan, zkusím Vám vyprávět můj příběh a příběh mých potomků. Psalo se rok 1866, právě zuřila Prusko-rakouská válka, já jsem poprvé otevřel oči ve světnici domu č. 127 na okraji Moravské Nové Vsi. Už od mládí mě otec vedl k rolnictví a starosti o hospodářství. V té době jsme vyráběli víno jen pro vlastní potřebu a pro rodinu. Do teď si pamatuji slova otce: „Cokoliv budeš dělat s láskou, tak to nemůže být špatně, protože jsi to zkusil.“ Tatínek tady už dávno nebyl a já se nějak snažil, věnoval se vinařství i zemědělství.
Při práci čas neskutečně utekl a já nějak zapomněl na rodinu. Konečně, ve 36 letech, jsem se dočkal syna, Jan se narodil roku 1902 v Moravské Nové Vsi, stejně jako já. Deset let po jeho narození jsem založil vinici, kterou jsem naštěpoval na americké podnoži, tuším že to bylo kousek od Mikulčic na vinařské trati „Čtvrtě“. Celý život jsem se snažil vést syna k lásce k vínu, což se mi povedlo. Sám jsem se stal členem vinařské obce Moravské a snažil jsem inovovat postupy ve výrobě vína. V roce 1936 se mi narodil druhý vnuk Pavel. Radoval jsem se z něho, jak jsem mohl, až do roku 1940, kdy jsem navždy zavřel oči.
Můj syn Jan mi byl velkou oporou i ve stáří, až do roku 1939, udělal neskutečný kus práce, jak ve vinohradě, tak ve svém životě. Bohužel přišla válka, období udavačství a strachu o život. Válka všechny stála hodně sil a mnoho životů. Když už to vypadalo, že se blíží lepší časy, přišel rok 1948. Všechno mu vzali, znárodnili a on se musel odsunout do ústraní, kde produkoval víno jen pro vlastní potřebu. Jeho synovi Pavlovi bylo čerstvě 12 let.
Myslím si, že Jana tížil pocit nespravedlnosti a dlouhé roky těžce nesl to, co nám vzali. I přesto se snažil svého syna vychovat v lásce k vínu. Naposledy vydechl čtyři měsíce po narození svého vnuka Pavla v roce 1964.
Můj pravnuk se narodil v roce 1964 a aby se nám to nepletlo, pojmenovali jsme ho Pavlem. Byl to kluk jako buk, velmi zvědavý a průbojný. A jak jsme později zjistili, v životě se mu tyto vlastnosti hodily. V té době jsme měli jen malý sklep, což prostě nestačilo. Proto se Pavel rozhodl s otcem postavit větší sklep, podsadit staré vinice a zasadit i nové. To vše se stalo v roce 1982. Bohužel někdy život není férový, Pavel starší zemřel v pouhých 52 letech. Ten rok rodina ztratila důležitého člena, ale zároveň i získala, protože dne 6. prosince 1989 se narodil můj prapravnuk Martin. Pavel byl postaven do složité situace, narodil se mu první syn a ztratil otce. Byl na celé vinařství sám. Listopadové události mu však umožnily rozšířit vinařství do dnešní podoby. Je členem tzv. „Pátkařů“, spolku, který se aktivně podílí na rozvoji vinařství v naší obci. V roce 2000 se z Collegium vinitorum stal oficiální vinařský spolek, který sdružuje 15 členů.
Musím říci, že Pavel a Martin, otec a syn, dokázali neuvěřitelné věci, jejich láska k vínu se ukazuje každý den. Společně pokračují v rodinné tradici.
Na závěr mohu říci, že se mi ti kluci všichni povedli, asi bych cítil velkou hrdost a zadostiučinění.
S láskou k vínu Váš Jan
Text je smyšlený, zakládající se na historických datech. Napsal a zpracoval Jiří Rýsler.